Brněnská CB expedice MALINA

Petr Kamenný vrch, Hill Kohoutovice, Neny Sadová

Expedice Malina vás vítá na svých stránkách. Pravidelně zde naleznete nějakou tu fotku z našich výjezdů na kopce, které dle společné dohody podnikáme jednou měsíčně. Z volaček je zřejmé, že jsme složením ryze brněnská expedice, (ovšem s celorepublikovou působností). Naše expedice vznikala za výrazné pomoci naší bratrské expedice Trio, jejímž jsem byl členem (Petr Kamenný vrch). Za mnohé zkušenosti vděčíme právě členům Triotýmu. Po technické stránce zabezpečujeme expedici společně, každý přispívá něčím :-) Část našeho vybavení je používána i na domácích QTH. Vysíláme ze stanice ELIX 77s na anténu Black Pirát, uchycenou na klasickém delším stožáru (kotveném v zemi), či na jeho kratší modifikaci (stožár je připevněn pomocí speciálního zařízení k přičnám běžné autozahrádky) , podle okolností a možností daného místa odkud vysíláme. Naše technika je napájena dvěma 40 Ah autobateriemi. Vybavení "dáveme dohromady" postupně vzhledem k tomu, že jsme převážně ještě studenti. Pokud nám chcete něco napsat, zde je email na nás: pkamv@seznam.cz

Chcete nás poznat ? - tady je fotka z naší 10-denní tour po Slovensku

Počátkem roku 2004, přestaneme jezdit pravidelně každý měsíc, ale pojedeme podle nálady a chuti k vysílání :-) Všichni však velmi rádi cestujeme a vůbec třeba nemusíme mít vysílačky, tj. když se najde nálada, chuť a nějaká ta korunka na benzín, už budeme někde na výletě nebo třeba na expedici. A do auta se vlezou i 4, tj. třeba se s námi někdy sveze i někdo další aby bylo ještě veseleji :-)


1. výjezd - 29 až 30. 3. 2003 - Hlína

Pokusný výjezd pouze s magnetkou na střeše auta a s neexpediční stanicí na kótu Hlína - 450 m.n.m (15 km JZ od Brna). Tento výjezd si kladl za cíl vyzkoušet magnetickou anténu a stanici CB-407 s kterou na expedici NEjezdíme, vzhledem k horším vlastnostem přijímače. Na místo jsme dojeli již za tmy. Z tohoto důvodu nemohla být pořízena expediční fotodokumentace. Deník je ke stažení zde: hlina.zip


2. výjezd - 11 až 12. 4. 2003 - Sýkoř

Tento výjezd byl prvním klasickým výjezdem naší expedice (nepočítám-li výjezd na podzim 2002 na Javorinu, kdy ještě Malina oficiálně neexistovala). Byli jsme na Sýkoři - 702 m.n.m (11 km S od Tišnova u Brna) Tuto expedici považujeme za docela zdařilou, i když vzrostlé stromy v bespostřední blízkosti naší antény zřejmě bránily optimálnímu příjmu. Deník ze Sýkoře je ke stažení zde: sykor.zip A takto jsme na Sýkoři vysílali:


3. výjezd - 17 až 18. 5. 2003 - Křemešník

Expedice byla součástí soutěže Éter bez hranic. Náš soutěžní volací znak byl CT39. Vyrazili jsme na Křemešník - 765 m.n.m, JN79PJ. Podařilo se nám uskutečnit celkem 205 spojení o celkové délce 19027 km. Průměrná délka spojení se vyšplhala něco málo přes 90 km, což nás rozhodně potěšilo. Spojení tedy nebyl nějaký závratný počet, ale za to byla "kvalitně" dlouhá. Na tomto výjezdu byli pouze Neny Sadová a já - Petr Kamenný vrch. Ostatní byli bohužel zaneprázděni nahromaděnými školními povinnostmi. Protože je rozhodně co ukázat, přidávám zde velkou fotogalerii s detailním popisem celé akce. Deník z tohoto výjezdu je ke stažení zde: kremesnik.zip A takový daleký horizont jsme mohli obdivovat z vrcholu rozhledny na Křemešníku:


4. výjezd - 21 až 22. 6. 2003 - Pustý

Expedice proběhla na kótě Pustý v Orlických horách, JO80FF, 798 m.n.m. O půlnoci jsme se zůčastnili akce Let Svatojánské mušky. Až na naprosté vyjímky jsme velmi dobře slyšeli celé Čechy a Moravu. Ze Slovenska se nám kvůli nepříznivé konfiguraci terénu podařilo zaslechnout pouze 2 stanice. Tato expedice je zatím našim nejúspěšnějším výjezdem, přestože jsme o půlnoci hodinu věnovali "Mušce". Hodnocení: celkem 261 QSO, celkem 25120 km, průměr 96.24 km, nejdelší 292 km. Všechny čísla jsou nyní rekordem pro Malinu :-)) Deník je ke stažení zde: pusty.zip A jako obvykle alespoň 1 fotečka, jak to vypadlo na místě:


5. výjezd - 26 až 27. 7. 2003 - Kaproun

Tentokráte jsme při příležitosti dovolené na Třeboňsku vysílali z nedaleké oblasti České Kanady. Je to území mezi Třeboňskem a Vysočinou. Pravým srdcem tohoto regionu je přímo obec Kaproun. My jsme se usadili nad obcí, na kopci 706 m.n.m. v lokátorovém čtverci JN79OB. I když byly perfektní podmínky - bez rušení - a docela to "chodilo", spojení je velmi málo. Lidé byli zřejmě spíš u rybníků, apod., místo aby v krásném večeru seděli u stanice. Nicméně jsme se snažili a alespoň symbolicky se účastnili v dalším měsíci soutěže české CB ligy. Tedy výsledky: celkem 62 QSO, pruměr 75 km, nejdelší 186 km. Pokud by se někdo chtěl mrknout na deník: kaproun.zip Tentokráte je deník docela zajímavý - velké časové prodlevy mezi spojeními byly úmorné a v deníku jsou patrné, to je důsledek dovolených. A takto jsme se nad Kaprounem usadili:


6. výjezd - 9 až 10. 8. 2003 - Sněžka

Tento výjezd se odehrál nenadále a rychle - tzv. "Hurá akce". A jak tomu již bývá, jsou takové akce buď těžce okořeněné nebo krásně vypečené. Pro nás naštěstí platilo to druhé :-) Výlet na Sněžku byl zvláštní i tím, že to bylo společné vysílání expedic Trio a Malina a o to zvláštnější, že z každé expedice se účastnil pouze 1 zástupce. Z Tria to byl jejich šéf Martin Rákosník Lesná Brno a od nás z Maliny jsem to byl já, kdo píše tyto řádky, tedy vlastně "šéf" expedice Malina - Petr Kamenný vrch Brno. Neobvyklé oproti jiným výjezdům bylo i to, že jsme nejeli vlastním autem, ale z Brna do Pece pod Sněžkou přímým autobusem a pak, jak jinak, hezky pěšky z Pece až na Sněžku. Každý se svým baťohem na zádech, mezi sebou jsme nesli stožárek a anténu. Musím konstatovat, že takto by měl vypadat správně dobrodružný výjezd a že možná jen takový výjezd by si zasloužil honosný titul "expedice". No a protože bylo krásné počasí a bylo se na co dívat, přidávám více než pouze 1 foto. Takže další fotky včetně popisu jsou zde. A závěrem informace o tom, jak jsme dopadli: vytvořen nový rekord 40318 bodů, 402 spojení, 100,3 km průměr na 1 spojení, 260 km nejdelší. Kromě nejdelšího spojení, které zatím drží kóta Pustý (292 km) se všechna tato čísla stala novými rekordy pro expedici Malina. Deník je jako obvykle ke stažení a můžete si pro zájímavost přečíst, kam se dá dovolat základem ze Sněžky: snezka.zip


Speciální výjezd - 30 až 31. 8. 2003 - s exp. Trio na Vysočinu na kótu Studnice

Na Studnici jsme se vydali společně s našimi kamarády - expedicí Trio - poté, co jsme opustili mezinárodní radioamatérské setkání v Holicích. Musím se přiznat, že jsme byli po dvou dnech pobytu v Holicích a přespávání v autě docela unaveni. Já jsem byl navíc zaujat svojí novou radioamatérskou stanicí, takže jsem zkoušel "co to umí" a navazoval svoje první spojení na pásmech 144 a 430 MHz s téměř čerstvou licencí. Neny a jeho spolucestovatelka Hanka Sluníčko se vraceli po 14dnech z Polska, takže byli také dosti unavení a šli brzy spát. Vysílaní tedy zůstalo na členech Trio týmu, které jsme alespoň přátelsky podporovali. Na Studnici nám docela vyšlo počasí, bylo nádherné babí léto, pouze večer trošku zapršelo, (ale jenom chvilku). Bylo to příjemné přátelské setkání dvou expedic a Hanky Sluníčko. A protože fotky mluví za vše, nechám vás je v klidu prohlédnout a snad je není ani potřeba komentovat - prostě sranda a pohoda. Stačí kliknout: fotostud.htm


7. výjezd - 27 až 28. 9. 2003 - Mikulčin vrch

Úvodem musím podotknout, že vysílání a vůbec i celá akce byla příjemná a pohodová. Třeba to bylo i novým přírustkem v našem technickém parku, jak si jistě všimnete z fotek. Všechno šlo dobře, byla pohoda, jenom při našem startu z Brna jeden člen provedl mírný tuning na svém autě, ale s dobrým pocitem, že nepotřeboval pomoc se tvářil stále jako vítěz, což bylo dobře. (Pro nezúčastněné-Hill očesal zpětné zrcátko na svém novém modrém oři.) A nyní k námi obsazené kotě: Mikulčin vrch se nachází v Bílých Karpatech kousek od hraničního přechodu Starý Hrozenkov. Byli jsme ve výšce asi 790 m.n.m. což je podle mě tak akorát. Není to natolik vysoko, aby příliš zlobilo případné rušení a zároveň ještě dost vysoko na to, aby se podařilo udělat krásně dlouhá spojení. To že jich není žádná velká hromada není zase takové neštěstí. Naše výsledky to tentokrát potvrzují: 274 spojení, z toho 5 spojení delších než 300 km a 12 spojení delších než 200 km za což děkujeme především Tomašovi mobil Roudnice, který nás z jeho oblíbené kóty na Řípu na tyto stanice upozornil. Také samozřejmě děkujeme všem zůčastněným, kteří se nám ozvali, i když třeba byli přímo pod kopcem. Získali jsme něco přes 24000 bodů. Nejdelší spojení bylo 364 km - až do Krušných hor, což je nový a pro nás užasný rekord. A kdoví, zda se nám ho s vertikální anténou podaří ještě někdy překonat. Kdo by chtěl mrknout podrobně na naše výsledky a tabulku spojení seřazených i podle jejich délky, má jako obvykle možnost stáhnout si deník: mikulcak.zip A takový nádherný rozhled pod nekonečnou oblohou měla nejen naše anténa, ale i my a náš signál, který to zlákalo k opravdu dalekému rozletu:


8. výjezd - 18 až 19. 10. 2003 - Kočího kopec

Cílem našeho říjnového výjezdu se stal Kočího kopec (lok. JN89DO, 756m.n.m.). Expedice byla tentokrát obsazena pouze dvěma členy Maliny - účastnili se Neny Sadová a Hill Kohoutovice. Péťa Kameňák zůstal ze zdravotních důvodů doma-netradičně. Akci jsme absolvovali s vozem "Bílý Obláček" (Škoda Forman SGLX) a se standartním expedičním vybavením. Z Brna jsme vyráželi mírně po 13.hodině a již kolem 16. jsme brousili kolem "našeho" kopce. Trochu nás postrašilo asi 15 motokrosových jezdců, kteří se proháněli po území našeho zájmu. Zvažovali jsme dokonce, zda neodjedeme expedici z vedlejšího (a menšího) Schubertova kopce. Trpělivost, či možná nerozhodnost, se nakonec vyplatily. Hoši na rychlých strojích si své nádobíčko naložili do aut a odjeli-Kočího kopec byl volný - byl náš! Za ukrutného a mrazivého větru jsme si začali chystat "vercajk". Přitom nás zastihl Jenda Velmez. Navzájem jsme si pochválili své vybavení a popřáli si mnoho úspěchů při noční činnosti (Jenda jel expedovat na kopec u obce Karasín). Úderem 19. hodiny jsme byli připraveni začít) Za zmínku stojí příhoda, která nás potkala při zapalování teplometu. Věřte nebo ne, uletěly nám sirky. Byla už tma a my je nemohli najít. (Našli jsme je ráno, 50m od vozu.) Co teď, co počít. Noc bez teplometu byla vzhledem k počasí nepředstavitelná. Ale poradili jsme si po vzoru jeden MEK a druhý GAJVR. Vzali jsme Péťovy propojky s banánkama, připojili je na baterku a dělali jiskřičky tak dlouho, dokud teplomet nechytl. Byly jsme zachráněni před smrtí mrazem. Tímto se omlouváme Péťovi za zničené banánky. Podmínky pro expedování se zdály na první pohled (či možná poslech) vynikající. Žádné rušení, naprosté čisto. Do tohoto klidu se však-také naprosto čistě-začaly ozývat ruské děvočky. Jedna taková, kterou jsme v jednu hodinu ráno brali za 9s, nás přinutila stanici vypnout a jít spát. Kromě toho nás lákaly do postele (do své) pubertální děvčata ze Svitav. K tomu nám pouštěly i hudbu. V takové atmosféře se skutečně nedá provádět žádná seriozní činnost, jakou navazování spojení na dlouhé vzdálenosti jistě je. Spací pauzu jsme po vzájemné konzultaci protáhli až do půl šesté, kdy jsme začali mít problém s udržením moči. Začali jsme vysílat, ale kolem osmé hodiny jsme začali mít problém s udržením kanálu, vzhledem k různým kolečkům, místním hovorům a podobně. V 8:40 jsme tedy expedici prohlásili za ukončenou a začali velmi pomalu a těžce-vzhledem ke stále nepříznivým povětrnostním podmínkám-sklízet náčiní. Domů jsme se vraceli s dobrým pocitem. Ne snad z dobře odvedené práce, ale z dobré nálady, která po celou dobu panovala. Nuže, zde jsou naše výsledky: 200 spojení o celkové délce 14061 km a průměrné délce 70,3 km. Místo nejdelšího spojení tentokráte obsadila expedice Pancíř na Šumavě, pěkných 227 km od nás. Deník je tady: kocak.zip. Fotka bude bohužel později a nebude tradičně z digitálu, ale věřím že bude jistě také kvalitní, takže až Neny dodá fotku, hned tady bude.


9. výjezd - 15 až 16. 11. 2003 - Karlštejn u Svratky na Vysočině

Celou cestu z Brna až na Karlštejn jsme byli schovaní v mlze. Tentokráte Hill nastupoval až v Novém městě na Moravě, což se zatím pouze domníváme, proč tomu tak bylo - Hill je v poslední době velmi tajemný :-) Nicméně na věci to nic neměnilo a tak byla pohoda a veselo jako obvykle. Karlštejn se říká místečku asi 2 km východně od Svratky (783 m.n.m, JN89AR), kde je takový pěkný malý jakoby zámeček, který slouží jako turistický hotýlek. Kousek od něj jsme se usadili na krásné romanticky mlhou zahalené louce ve vůni vzduchu, která mi připomínala vůni hor při lyžování v zimě. V noci taky bylo zima jako v zimě a ráno jsme měli co dělat s námrazou, která byla na stožáře a všech kotvících lanech. Z Karštejnu "to chodilo" krásně na Prahu, Krkonoše a Liberecko. Z těchto spojení jsme měli obzvláště radost. Na domovské Brno to nebyla žádná sláva, ale i tak se nám ozvalo několik brňáků, jinak by nás trošku mrzelo, že jsme se přece nedovolali domů. A na závěr výsledky: 22102 bodů při průměrné délce spojení 75,4 km - řekl bych: "Malinovský" dobrý průměrný výsledek. Deník je zde: karlstejn.zip  No posuďtě sami není ta mlha kouzelně krásná?

Tady

 jsme takto na Karlstejne byli


10. výjezd - 13 až 14. 12. 2003 - Šerlich v Orlických horách

Sváteční výjezd na Masarykovu chatu na Šerlichu, která se nachází v nadmořské výšce 1026 m. n. m. byl nevšední opravdu po všech stránkách. Na Masyrykově chatě jsme byli ubytování, což je první netradičnost, protože Malina vždy jezdila s čistě portable podmínek s technikou instalovanou na palubní desce v autě. Také výška Šerlichu byla netradičně něco přes 1000 m naopak od našich tradičních výjezdů, které mývají něco pod 1000 m :-) Když jsme přijížděli, byl při stoupání k vrcholu byl všude sních, bohužel však pršelo a byla mlha, ráno po celé propršené noci, už sních v podstatě nikde nebyl a naštěstí nebylo zároveň tak zima, aby byl všude led. Takže jsme jeli dolů potom po mokré silnici. Naše zimní obutí dobře drželo na silnici a při opatrnosti nebyl problém se i po sněholedové cestě dostat až k chatě. Překvapení přišlo v okamžiku, kdy jsme chtěli otevřít dveře od auta, málem je odnesl sebou obrovský vítr. Další zvlášností byl právě onen vítr, který v noci dosáhl až stupně orkánu, což nebyla žádná sranda a my jsme měli vážné obavy o náš stožáree s anténou. Ostatně za takového větrum který navíc sebou metl vodu s ledem obrovskou rychlostí, nebylo vůbec snadné postavit stožár a museli jsme mít dopředu vše dobře promyšlené, co kdo bude dělat, aby to šlo co nejrychleji. Přesto jsme zmokli jak se říká téměř durch. Začli jsme vysílat odpoledne o půl páté a nebylo ani takto brzo rušení a hned se nám ozvalo několik 150 km vzdálených stanic. Okolo sedmé hodiny však přišlo rušení a později navíc i klíčník, jehož počínání tradičně nikdo z rozumných lidí nechápe. I tak jsme však dělali stále pěkná spojení a později večer už se rušení zase uklidnilo. Možná poslední specialitou bylo, okamžité vyhodnocování vzdálenosti na HP71B, což je taková starší větší v Basicu programovatelná kalkulačka. Takže Neny napsal program, který počítá opravdu přesně a správně a všichni měli radost, že vědí, jak daleko se dovolali. A tentokráte je foteček více, takže tady jsou: fotky z Šerlichu A na závěr výsledky: 325 spojení dalo 28062 bodů a my jsme byli docela spokojeni i když jsme si slibovali malinko více. Podmínky však nebyly nejlepší a tak je to přesto dobrý výsledek, alespoň pro nás :-) A kdyby někdo chtěl přesněji, tak deník ke stažení je zde: serlich.zip